Welcome to my World!

Pokud máte jakýkoliv dotaz či připomínku, napište mi ZDE (nebo klikněte na obrázek)

http://data3.whicdn.com/images/109737282/large.jpg

KŘÍDLA

4. října 2012 v 21:21 | Aki-chan |  Myšlenky - plácáme bábovičky blbostí
Mám křídla. Létám po celé obloze. Jen se obávám, že bych mohla spadnout kdybych křídla uzavřela do sebe. Možná bych je mohla rozevřít tak, že bych pokryla celou oblohu a všechny s ní. Nemuseli by už trpět… …Nejspíš kvůli tomu křídla mám. Jestli by jeden odešel selhala by celá rovnováha.
Svět by se ponořil do záhuby jako ztroskotaná loď do moře. Slunce by zaniklo a křídla by už byla k ničemu. Všichni musí spolupracovat, i lidi kteří se nesnáší to musí vydržet. Myslím, že nakonec tenhle svět neobejmu, protože kdybych to udělala byl by tenhle svět v koncích.

Všichni by se začali postupně nenávidět a za chvíli by zbyl už jen ten nejprohnilejší člověk , který zahubil všechny ostatní. Možná v další éře budou lidé spolu vycházet lépe, tak to zkusím potom… …Kéž by měl každý křídla, zjistil by jak je namáhavé létat a obepínat všechno…




Všechno začalo právě když se svět ubíral do temnoty.
Létala jsem nad světem a přemítala kdy tenhle zpustošený kráter budu moct obejmout, abych ho nezničila, právě v tu chvíli jsem si všimla, že mně někdo pozoruje.
Nikdo mě nemá vidět, nic živého a nic s tlukoucím srdcem.
Díval se na mě jako na stvoření, které si vždycky přál vidět, jako bych byla slunce, které tak dlouho postrádal.
Přiletěla jsem k němu a podívala jsem se do modrých očí tak světlých jako nebe. Krásný pohled na zapadající slunce jsme pozorovali dokud nevyšly hvězdy…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Maitter Maitter | E-mail | Web | 8. března 2013 v 13:50 | Reagovat

Čárky, čárky, čárky, to je tvé prokletí.

Přitáhl mne název, a ač jsem se bála něčeho odporně kýčovitého, je to paráda!
Půvabný nápad.

K první části:

"Myslím že nakonec tenhle svět neobejmu,..."
"Kéž by měl každý křídla, zjistil by jak je namáhavé létat a obepínat všechno…" - nejvíce mne zaujaly tyto dva úryvky. Velmi dobré.

Obratně vykreslený povzdech, místy jsem se bála, že to vyzní nepřirozeně, ale bravurně jsi z toho vybruslila, Aki-chan :-) Vypravěčka to pronáší opatrovnicky, s obavami, starostlivě, jemně.

K druhé části mám pár výtek.
"... podívala jsem se MU do JEHO modrých očí..." Buď >podívala se do jeho očí<, nebo podle mě plynulejší >podívala se mu do očí<. Čtenář pochopí, že tím nemyslíš žádné jiné oči :-)
Potom zaměňování mě, mne (tě, tebe) X mně (tobě).
Končí to mile, lehce, jako prchavý úsměv.

Celkově se mi to moc líbilo, třebaže pár úprav by příběh snesl. Má však své kouzlo a to je hlavní! Bez kouzla pisálek nic nezmůže. Výborné.

*****

2 Aki-chan Aki-chan | Web | 8. března 2013 v 16:40 | Reagovat

[1]: Díky za kritiku, předtím jsem si toho nevšimla a máš pravdu, bylo by to lepší upravit.
Čárky... no teď už si na ně dávám pozor, prozřela jsem ani nevím jak, ale v té době co jsem to psala (sice to není tak dávno, ale přece jen) jsem se na čárky moc neohlížela. :-)

3 Aki-chan Aki-chan | Web | 8. března 2013 v 16:44 | Reagovat

[1]: Tak jsem si nad tím sedla a upravila jsem interpunkci i tu větu "... podívala jsem se MU do JEHO modrých očí..." (vážně mi to po znovu přečtení nesedělo) jsem tedy nakonec upravila, aby se tam hodila. Díky :D

4 Maitter Maitter | E-mail | Web | 8. března 2013 v 16:47 | Reagovat

[3]: Nemáš vůbec zač, já jsem hlavně ráda, že kritiku přijímáš v pohodě. Takových lidí je, světe div se, po málu :D A já jsem děsný puntičkář, když tak se neuraz, pokud to přeženu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama