Welcome to my World!

Pokud máte jakýkoliv dotaz či připomínku, napište mi ZDE (nebo klikněte na obrázek)

http://data3.whicdn.com/images/109737282/large.jpg

Láska, to kouzelné slovíčko...

9. prosince 2012 v 22:38 | Aki-chan |  Myšlenky - plácáme bábovičky blbostí
Tak jsem zas snila s otevřenýma očima (no u mě to není nic neobvyklýho) a přemýšlela jsem jaké bych měla myšlenkové pochody kdybych byla zamilovaná, no a jak se říká, že celý den nemyslíte na nic jinýho tak jsem začala psát takovou krátkou úvahu...
PS: Berte na vědomí, že je to teoretické v paralelním vesmíru, takže tady pochybuji, že se to stane


Jedu a způsobuji si vlastní bolest hlavy myšlením na tebe. Jak vstáváš a bez snídaně odcházíš do školy s chybným svědomín, že si po cestě něco koupíš (což stejně nestihneš).
Stále sedím a poslouchám písničky v přeplněném autobusu už i tak plném rachotivých zvuků. Myslím na tebe, jak vždy v tuhle dobu utíkáš na autobus, abys to natěsno stihl včas.
Pokaždé nahodíš svůj usměv když vejdeš do třídy čímž pozdravíš všechny spoluobčany v lavicích. Sedáš si na místo ve chvíli kdy příjde učitel, aby ti mohl říct, aby ses znova postavil.
Přes hodinu si povídáš s kamarády a absolutně nevnímáš výklad profesora případně si kreslíš po lavici. Učitel to přehlédne jako vždy kvůli nedostatku výhledu na tvoji lavici, kterou máš zastrčenou až v koutě místnosti.
Celý den se směješ, bavíš se s kamarády a úplně zapomínáš, že jsme si odpoledne domluvili schůzku ve městě. Je pět hodin a čtyřicet sedm minut a ty máš už dvě hodiny spoždění.
Jsou skoro Vánoce, ty mi vůbec nebereš telefon a tak jsem už krapet zoufalá jestli vůbec příjdeš. Už jsem to chtěla vzdát a tak jsem se otočila, že půjdu zpátky domů s doměním, že už nepříjdeš.
Pomalu kráčím po zasněžené cestě a vítr mi ofoukává už i tak červené tváře od mrazu. Lekla jsem se když mě někdo ze zadu popadnul a otočil. "Promiň, promiň, promiň, jde to nějak abys mi odpustila?"říkal jsi mezi objetím. "Možná, ale musíš mě pozvat na kafe." poťouchle jsem se usmála.
Chtěla jsem řvát, že jsi mě nechal čekat, ale pod tvým psím pohledem jsem roztála jako ledovec. "Jasně, tak pojď." Chytl jsi mě kolem ramen a odvedl do nejbližší kavárny. Už jsem byla zvyklá, že chodíš pozdě a tak jsem to přehlédla. Po hodinách dlouhýho povídání jsi mě doprovázel domů.
Šli jsme přes parčík, byli jsme už zmožení z celého dne takže nakonec sednout si byla nejlepší volba. Objímal jsi mě a držel za ruce jako bys mě už nikdy nechtěl pustit. Najednou jsi povolil a otočil ses čelem k mně. Než jsem stihla jakkoliv zareagovat, políbil jsi mě. Tehdy jsem tomu nemohla uvěřit.
Moje PRVNÍ pusa a s tebou! Já byla tak nadšená a vyvedená z míry, že jsem zapomněla dýchat.
Po chvíli ses ode mě odtrhl, podíval ses na mě a udivil ses. "Jsi v pořádku?" zeptal ses roztřeseně. "J-jo jsem, j-jenom to byla prvn-."zajíkla jsem se v odpovědi jak jsem byla celá v rozpacích. Byla jsem celá červená ale od zimy to nebylo. V tu chvíli jsem byla rozcupovaná motýly lásky na malé kousíčky.

Ty ses jenom usmál, objal mě znova a řekl: "to moje taky." Pak jsme na té kouzelné lavičce seděli skoro celou noc a jen pozorovali hvězdy.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mizu Mizu | Web | 10. prosince 2012 v 8:32 | Reagovat

krásný úplně nádherný. třeba tě něco takového jednou potká. určitě tě to potká.

2 Lis Lis | Web | 10. prosince 2012 v 19:53 | Reagovat

Náááááááááááááádherný. Ach. Mluvíš mi z duše. Zrovna na to myslím. Pamatuješ, jak jsem našla tu Vítkovu písemku z filosofie? Včera jsem na ni doma přišla a zjistila, že je tam další nápis, ale tužkou. Stojí tam "ser esa pasada - ser increible. V překladu asi "je minulá - je neuvěřitelná". Ovšem ani já, ani překladač nejsme všemocní. Hezké snění ;-)

3 Aki-chan Aki-chan | Web | 10. prosince 2012 v 20:34 | Reagovat

[1]: No nejsem si tím zrovna jistá,že mě to někdy potká, ale naděje umírá poslední, že ? :-D

4 Aki-chan Aki-chan | Web | 10. prosince 2012 v 20:35 | Reagovat

[2]: Děkujú, myslím ale že to zní ta věta krapet jinak, ale i tak dobrej překlad :-P

5 Mizu Mizu | Web | 11. prosince 2012 v 7:57 | Reagovat

[3]: přesně tak. Naděje umírá poslední a já mám dojem, že ta naše neumře nikdy :P A vůbec my budeme žít dostatečně dlouho, aby to potkalo i tebe.

6 Lis Lis | Web | 11. prosince 2012 v 19:32 | Reagovat

Asi je to trochu jinak, ale něco jinýho mi řekl překladač a něco jinýho učitelka, tak nevím. Bude to ale na stejným slovním základu. Co myslíš ty? [4]:

7 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 24. března 2013 v 13:18 | Reagovat

Krásně napsaný :D úžasný,vážně :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama