Welcome to my World!

Pokud máte jakýkoliv dotaz či připomínku, napište mi ZDE (nebo klikněte na obrázek)

http://data3.whicdn.com/images/109737282/large.jpg

Déšť

22. února 2013 v 0:14 | Aki-chan |  Myšlenky - plácáme bábovičky blbostí
Déšť jemně padá na uličky města. Lidé stále někam spěchaji a ani si nevšimnou, že prší. Kapka za kapkou pomalu dopadává na paraplíčko, které mě chrání před promočením. Obloha, která přes obrovské nánosy mračen nelze vidět, teď brečí za strátu blízkých přátel. Člověk jako by byl jen malá část tohoto světa ukrývající se před ním. Každý se narodí, aby mohl žít, ale nikdo tu není večně proto všichni odcházejí.

Červená, jablko schované v mé dlani svití na všechny strany. Zbožňuje červenou a vše co se s ní spojuje proto mu to nesu. Už je to dlouho co jsem u něho byla naposledy tak nesu i květiny jako omluvu... Cesta, nekonečně mnoho rozhodnutí, které vás donutí zahnout tím správným směrem se teď klikatila jako had. Z ulic pomalu odtéká špína a nenávist lidí okolo, a já? Já kráčim uprostřed toho všeho jen pro jedno; jablko. Nikdo si mě nevšímá a přesto je na mě upřených bezpočet očí propadlí nicotou a prázdných slov. Uhrančivě sledují jak kráčím vstříc mostu. Mostu jenž stačí přejít a budu tam kde chci být: u něj. Kameny, které tvoří půdu pod nohama se začala zvedat ve chvíli kdy jsem došla na kraj propasti, přes kterou vede most, po kterém přejdu. Krok za krokem se pokouším zničit tu neviditelnou bariéru mezi mnou a jím. Uprostřed se zastavím. Cítím jeho přítomnost, sklopím deštník a nechám kapky, aby mi stékali po těle. Už jsem celá promočená když ho uvidím, je přesně takový jak si ho pamatuji. Natahuje se pro to jediné; jablko. Podám mu ho a on se do něj dychtivě zakousne. Povídáme si jak to máme ve zvyku než mě doprovodí na jeho místo tam mezi kameny trčící ze země. Na každém je jiné jméno a fotka, aby lidé věděli kam mohou dát dary jako poděkování či omluvu. Dojdeme na místo, nadechnu se a rozhlédnu se okolo, vše je tak jak to bylo posledně. Tady se nikdy nic nemění pokud nepřibyde další kámen, další jméno a další fotka. Tady kde spí všichni živý...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lis Lis | Web | 23. února 2013 v 0:45 | Reagovat

Zamyšlení hodné. Smutné, ale na druhou stranu je v tom i cosi hezkého a radostného. Povedlo se ti to.
Chci se zeptat, ten obrázek jsi našla až potom cos tohle napsala a nebo je to napsáno podle obrázku? Je dost výstižný. Jen ty pomníčky tam chybí-jestli jsem to správně pochopila.
Mimochodem koukám, žes šla do modré. Jo´modrá je dobrá....... :-D

2 Lis Lis | Web | 23. února 2013 v 0:48 | Reagovat

Jinak koukám, že už tu máš i Maitter. Matka tvrdí, že je to náš soused-úchylnej teplouš. Tak jako ona prý žádnej normální mladej člověk nepíše. Asi sme všechny divný. :-D

3 Aki-chan Aki-chan | Web | 23. února 2013 v 10:23 | Reagovat

na Maitter jsem narazila díky tvýmu blogu :D. Nejdřív jsem psala a pak hledala obrázek (to to bylo úplně o něčem jiným), ale pak jsem našla tenhle obrázek a rozhodla se to napsat na to no a tak to tady je :-D .

Jak se říká "změnila jsem kabát" už to prostě potřebovalo změnu a tím že zbožňuji oblohu tak jsem si to tak vyzdobila.

Všimla jsem si, že máš na blogu zase lluviin blog, to je moje kámoška ze školy :D, ale píše samý depresiva i když krásný :P

4 Lis Lis | Web | 23. února 2013 v 19:30 | Reagovat

Lluvia má hezký blog, vizuálně i obsahem. A že s ní chodíš do školy vím, je to přímo do očí bijící. ;-) To víš, má dokonalá intuice. :-D
Nedávno jsem jí psala, ať tě pozdravuje, ale asi zapomněla. :-| (Neutrální výraz totálního naštvání, projevený totálním flegmatismem. Tj. okamžik, před násilnou pomstou.) ;-)

5 Aki-chan Aki-chan | Web | 23. února 2013 v 22:25 | Reagovat

[4]: Přece si nebude pamatovat všechno :-P a navíc, pokud jsi mi něco chtěla říct mělas mi to napsat (sradnáá) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama