Welcome to my World!

Pokud máte jakýkoliv dotaz či připomínku, napište mi ZDE (nebo klikněte na obrázek)

http://data3.whicdn.com/images/109737282/large.jpg

Březen 2013

Natsu x Lucy

24. března 2013 v 17:35 | Aki-chan |  Other...

I LOVE ANIME

24. března 2013 v 17:11 | Aki-chan |  Other...

Samé lži

24. března 2013 v 17:10 | Aki-chan |  Blá-Boly
Napadla mě další básnička, která se absolutně nerýmuje. Je na téma tak prosté že byste se smáli.... LŽI

Válka

24. března 2013 v 15:11 | Aki-chan |  Myšlenky - plácáme bábovičky blbostí
Čekáme na signál zahajující útok. Jsme jak obranná tak útočná jednotka, která čeká až budeme moct vyrazit.
Proti nám stojí silná přesila, ale to nás netrápí stačí jen abychom odlákali jejich pozornost a zarazili dýku tam kde jsou nejslabší.
Uvidíme zelenou značící na pochod. Rozejdeme se aniž bychom věděli kdy se střetneme. Už jsme skoro u nepřátelské armády, ale prošli jsme jimi bez toho aniž se nám něco stalo. Zastavili jsme na druhé straně a otočili se. Nic, nikdo si nás nevšímal. Pokrčili jsme rameny a šli dál.

Žádnou nepřípustnou nehodu přechod nezavinil.

Fairy tail - Natsuův sen

19. března 2013 v 13:14 | Aki-chan |  Jednorázovky
Tady máte jednu povídku na Fairy tail. Nevím jak mě to napadlo, ale doufám, že se vám bude líbit.

Úryvek Pomsty

18. března 2013 v 21:07 | Aki-chan |  Myšlenky - plácáme bábovičky blbostí
...Kráčí po ulici a nikomu nepřijde divné, že je zrovna tady. Jde rovně bez zastavení čí zaváhání. Bunda, kalhoty i boty ho halí do černé a tajemno vytváří i šála omotaná kolem hlavy, aby zakryla obličej plný nenávisti.
Razí si cestu skrz dav bez větších problémů, které, jak se zdálo, ignoruje. Chce dodělat co začal a i když by se to ostaním mohlo zdát zbytečné, pro něho je to část života.

Někdo ho popadne za rameno a začne s ním třást. Otočí,svůj pohled na strážníka, který chce vidět jeho doklady. Vraždící oči se upřou přímo na policistu a ústa se začnou otevírat.
Sotva slyšitelně vysloví slova, která i přes jejich nevýznamnou hodnotu protnou náměstí a strážník odletí na nejbližší budovu.
Přes šálu se hlasitě rozesměje, že to slyší celé okolí a rozpřáhne ruky.
Zmlkne, otočí se na místě a pokračuje v cestě...

Nepojmenované

17. března 2013 v 20:52 | Aki-chan |  Myšlenky - plácáme bábovičky blbostí
Stál uprostřed náměstí a usmíval se. Nic víc než zvednuté koutky, nic míň jak jeho největší úsměv.
Věděl a přesto jen postával.
Věděl vše a přesto nic, existoval i když neměl hmotnou formu. Plakal když se smál, bavil se když trpěl. Ať už jedl, spal, četli či se šel projít stále věděl i když měl potřebu nic neříkat. Lidé, tak nepotřebné schránky, ve kterých je uložen život, procházeli kolem něj bez povšimnutí.
A on se jen usmíval.

"To je Jedno..."

11. března 2013 v 0:51 | Aki-chan |  Blá-Boly
Schovávání se za jednoduchou frázi při složitých problémech. To a spoustu dalších věcí dělám, abych se vyhla nepřirozeně rychlému spádu událostí. Kdyby se někdo rozhodl, může udělat cokoliv do hranic jeho možností, pokud tedy nespomalí s taktikou.
Spojení tří slov do jedné jednoduché věty složí oznamovací ukázku nevšímavosti okolí. Já tuhle větu používám tak často jen, abych nemusela řešit co by následovalo po tom co bych odpověděla normálně. Ignoruji okolí tak jak ono mě, to se přece ještě smí. Kdybych začla odpovídat tak jak by to vyhovovalo všem, po kousíčkách bych se rozpadala na kousky, které by postupně sesychaly na zemi už i tak dost uhnilé.
Fráze "To je jedno." je jako štít, který mě brání před smícháním reality s fantazií.

Nepřítomnost

10. března 2013 v 22:39 | Aki-chan |  Blá-Boly
Koukám na hodiny. Čas běží rychleji než jsem si myslela a já mezitím ležím v posteli a ani nevnímám jak se mi přepíná jedna písnička za druhou na přehrávači.
Nejradši bych tady ani nebyla, nebo se ukryla do skrytu své fantazie, ale realita mi stále ukazuje fakta, které bych nejradši vymazala.
Čas utíká a já stále ležím a skoro nic nevnímám. Hudba linoucí mi přes sluchátka do uší na tom není jinak.
Nebe, které za dnešek vystřídalo snad všechny podoby co se daly, se zahaluje do peřiny tmy.
Jen části vzpomínek ukradených oblohou co zůstaly viset někde mezi dneškem a včerejškem zaří jasně a ukazují svoji budoucnost potopenou sny.
I kdyby si je někdo vzal zpátky neměl by celek, jen součást osobnosti, kterou se už nestane.
Stále koukám na hodiny, a i když je paralizuji pohledem, stále se nechtějí zastavit nebo počkat až se rozhodnu co udělám.
Nic, jedou si dál a nevnímají okolí, které jako by pod jejich nátlakem spěchu chřadlo.
Jedou a neohlíží se na nic jen na uběhnutí toho co musí stihnout.
Stále sleduji jak čas spěchá...

5 centimeters per Second - OST

8. března 2013 v 22:17 | Aki-chan |  Song's in Anime
Právě jsem viděla 5 Centimeters per Second a naprosto mě to uchvátilo. Nejen úžasná kresba a děj, ale i reálné zpracování míst(ty oblasti které jsou v tomto filmu jsou i ve skutečnosti) a dopodrobna zpracované a překásně rozpitvané pocity lidí, kteří tenhle příběh žijí a abyste si i vy (pokud jste tohle anime viděli či ne) užili trochu krásy tohohle filmu tak tady máte 2 OST, které jsou nejhezčí:

Sora to Umi no Shi (Píseň moře a nebes)

Todoke Kanai Kimochi (Pocit nedosažitelnosti)